Příčiny recese dásní

Nedostatek času nebo stres jsou často důvodem, proč si lidé zvyknou na špatnou techniku ústní hygieny. Při drhnutí zubním kartáčkem přejíždějí konce štětin stále znovu přes stejné místo na okraji dásní. Síla dáseň poraňuje a při hojení okraj dásní ustupuje.

Aby se recesi dásní předešlo, je třeba techniku ústní hygieny optimalizovat a v případě potřeby opravit. Pravidelné kontroly v zubní ordinaci mohou také pomoci včas odhalit případné známky recese dásní.

Používání zubních kartáčků s tvrdými štětinami rovněž zvyšuje riziko vzniku recese dásní. Proto může být doporučen zubní kartáček se středně tvrdými nebo měkkými štětinami.

Lidé s tenčím typem dásní jsou k recesi dásní obecně náchylnější než lidé se silnějším typem dásní. Typ dásní je určen především geneticky. Lidé s tenkým typem dásní by proto měli obzvlášť dbát na optimalizaci své domácí ústní hygieny.

Tloušťku dásní lze posoudit při zubní prohlídce. Zejména před zahájením ortodontické léčby je třeba posoudit riziko vzniku recese dásní.

Ortodontickou léčbu lze provádět snímacími aparáty (rovnátky) nebo fixními aparáty (zámky, brackety). Riziko vzniku recese dásní je zvýšené zejména u fixních aparátů.

Recese dásní se vyskytuje přibližně u 20 procent dospělých, kteří podstoupí ortodontickou léčbu. U dospívajících do 16 let se recese dásní po dokončení úpravy postavení zubů zjišťuje mnohem méně často.

Recese dásní se může objevit jak během ortodontické léčby, tak i několik let po jejím dokončení.

Kouření cigaret má v celém lidském těle širokou škálu škodlivých účinků. Kromě zkrácení celkové délky života trpí kuřáci podstatně častěji také změnami ústní sliznice, až po rakovinu ústní dutiny.

Kuřáci, kteří vykouří více než 20 cigaret denně, vykazují výrazně více recesí dásní než nekuřáci. Kvůli snížené odolnosti je okraj dásní u kuřáků také zranitelnější, například vůči mechanickému působení štětin zubního kartáčku.

Protože prokrvení dásní je u kuřáků obecně nižší, neměla by se u nich provádět žádná chirurgická léčba. Případné chirurgické překrytí obnažených povrchů kořenů lze zvážit až poté, co pacient úspěšně přestal kouřit.

Vedle šňupacího tabáku je žvýkací tabák nejrozšířenější formou užívání bezdýmného tabáku. Žvýkací tabák se vkládá volně nebo v sáčcích pod horní ret, kde přichází do kontaktu s ústní sliznicí. Kromě nikotinu uvolňuje tabák toxické látky, z nichž některé mohou vyvolat rakovinu.

Právě nikotin způsobuje, že žvýkací tabák je návykový. Uživatelé se tak na něm stávají závislými.

Žvýkací tabák dráždí ústní sliznici a způsobuje recesi dásní. Podráždění může po skončení užívání žvýkacího tabáku ustoupit. Recese dásní však přetrvává i poté, co uživatel přestal, a proto může být nutné ji léčit chirurgicky.

Časté hraní si s piercingem je zlozvyk, který může poškodit zuby i dásně. Přibližně 80 procent nositelů vykazuje v místech kontaktu ztrátu vlastní tvrdé zubní tkáně a ve 25 % případů se vyskytuje i recese dásní.

Po odstranění piercingu recese dásní přetrvává, a proto může být nutné ji léčit chirurgicky.

Po léčbě parodontitidy se obvykle pozoruje ústup dásní. Při léčbě parodontu je to však žádoucí, protože smrštění okraje dásní umožňuje zhojení nežádoucích parodontálních chobotů.

Na rozdíl od recese dásní u lidí bez parodontitidy nelze smrštění, které je výsledkem hojení dásní, zvrátit.