Diagnostika recese dásní

Zatímco u dospívajících jsou často postiženy střední řezáky dolní čelisti, dospělí mají recese dásní častěji na zadních zubech v horní čelisti.

Vlastní posouzení dásní, například doma před zrcadlem, pro správné zhodnocení nestačí. Bez klinického vyšetření v zubní ordinaci nelze zjistit, proč dásně ustupují.

Jen řádné klinické vyšetření v zubní ordinaci takzvanou dásňovou sondou (parodontální sondou) může ukázat, zda jsou dásně zdravé, zda je přítomen zánět dásní (gingivitida), nebo zda již jde o onemocnění struktur, které drží zuby (parodontitidu).

Rozlišují se čtyři stupně závažnosti recese dásní, protože z nich lze odvodit i možnosti léčby.

O jednoduchou recesi jde, pokud ustupující okraj dásní ještě nedosáhl pohyblivé ústní sliznice. U druhého stupně závažnosti již recese zasahuje do pohyblivé sliznice. V obou případech lze okraj dásní upravit chirurgickým zákrokem.

Protože u stupňů 3 a 4 již došlo i ke ztrátě čelistní kosti mezi zuby, nelze v těchto případech recesi dásní zcela upravit ani chirurgickými zákroky.

Základní parodontální vyšetření má rychle zjistit, zda jsou přítomny potíže s dásněmi. Je to jednoduchý způsob, jak rozpoznat gingivitidu nebo odhalit parodontitidu.

Parodontální sondou se na vybraných místech šetrně a s milimetrovou přesností měří hloubka průniku sondy na okraji dásní.

Po tomto krátkém vyšetření se další vyšetření provádějí pouze tehdy, pokud byly zjištěny známky ztráty struktur, které drží zuby. K těmto vyšetřením patří takzvaný parodontální status a doplňující rentgenové snímky.

Při klinickém vyšetření dásňovou sondou (parodontální sondou) se na až šesti místech každého zubu s milimetrovou přesností měří hloubka, do které sonda pronikne do parodontálního chobotu. Přesně vzato se měří vzdálenost mezi okrajem dásně a dnem parodontálního chobotu. Tato vzdálenost se nazývá hloubka sondáže. Na zdravých místech činí hloubka sondáže nejvýše 3 mm. Na místech, kde již recese dásní vedla ke ztrátě struktur držících zub, však bude hloubka sondáže rovněž činit jen několik milimetrů.

Kromě toho se v takzvaném parodontálním statusu s milimetrovou přesností zaznamenává výška čelistní kosti (úroveň úponu). Parodontální status je pro diagnózu a plánování léčby recese dásní nepostradatelný. Každá zubní ordinace může parodontální status zaznamenat online zdarma a dále jej používat: www.periodontalchart-online.com.

V některých případech lze diagnózu recese dásní s jistotou potvrdit pouze pomocí nezbytných rentgenových snímků. Rentgenové snímky potřebné k diagnostice recese dásní se vybírají až po dokončení klinického vyšetření. Tím se lze vyhnout nadměrné zátěži rentgenovým zářením.

V nejjednodušším případě se rentgenové vyšetření skládá ze dvou snímků (bite-wing snímků) a v nejrozsáhlejším případě z takzvaného rentgenového statusu celého chrupu s až 14 dalšími snímky nebo z ortopantomogramu. Pořízené rentgenové snímky musí zobrazovat čelistní kost obklopující zuby, a tím umožnit odhad závažnosti úbytku kosti.

Každý rentgenový snímek pořízený v zubní ordinaci musí být zkontrolován jak na zubní kaz, tak na parodontitidu.

V roce 1999 se v USA konal první mezinárodní workshop o klasifikaci onemocnění parodontu. Nejdůležitější změnou oproti evropské klasifikaci z roku 1993 bylo, že formy onemocnění již obecně nebyly definovány především podle věku pacienta v době první diagnózy (např. juvenilní parodontitida a parodontitida dospělých). Jako nové formy byly zavedeny chronická a agresivní parodontitida a také například parodontitida, která může být spojena s celkovými onemocněními.

Nová klasifikace zavedená v roce 2018 však již nerozlišuje mezi chronickou a agresivní parodontitidou. Parodontitida se nyní – obdobně jako klasifikace cukrovky – popisuje pomocí takzvaných stadií (staging) a stupňů (grading).